Koho sledovat na ME U21 2023: nejlepší hráči, hvězdy a talenti

Přelom června a července patří fotbalovým nadějím do 21 let. Ty se sjely do Rumunska a Gruzie na mistrovství Evropy. Z každého týmu vybíráme jednoho hráče, kterého se na šampionátu vyplatí sledovat.

A: Openda – Mamardashvili – van de Ven – Neto
B: Baturina – Popescu – Veiga – Mudryk
C: Jurásek – Smith Rowe – Schade – Gloukh
D: Thuram – Scalvini – Mannsverk – Amdouni

Foto: Profimedia

Hodnocení mistrovství Evropy do 21 let 2023: 9,1/10

• Datum a místo: 21. června až 8. července 2023, Rumunsku a Gruzie
• Kvalita hráčů: Na ME se představí hráči, kterým v době začátku kvalifikace bylo nejvýš 21 let, můžeme se tak těšit na některé už opravdové hvězdy evropského fotbalu

Koho sledovat na mistrovství Evropy ve fotbale do 21 let 2023: nejlepší hráči, hvězdy a talenti

Do Rumunska a Gruzie se na evropský šampionát kvalifikovalo celkem 16 zemí. Hned dvě místa pro domácí země tak byla rozdána automaticky, dalších 14 účastníků pak vzešlo z kvalifikace. K radosti českých příznivců se skrz baráž nakonec protlačila i česká reprezentace do 21 let. Ta sice patří spíše k outsiderům turnaje, bez šancí ale rozhodně není.

Získejte bonus zdarma a vsaďte si na ME do 21 let

Mnozí soupeři ale mají své nominace našlapané opravdovými hvězdami se zkušenostmi z předních evropských lig. Z každého týmu jsme vybrali jednoho fotbalistu, kterého se vyplatí sledovat. Nemusí přitom jít nutně o největší hvězdu své reprezentace, důvodů pro jeho zvolení mohlo být několik.

Lois Openda je příslibem nastupující generace Belgie

Belgičané na seniorské úrovni předvedla dokonalý ústup ze scény, "zlatá" generace na kýžené a mnohými predikované zlato nakonec nedosáhla a celou éru týmu kolem Edena Hazarda ukončila na MS v Kataru vypadnutím už v základní skupině. Belgický fotbal ale nemusí truchlit dlouho, do popředí se totiž posouvají další výrazně talentovaní fotbalisté.

Jednou z hvězd výběru do 21 let měl být záložník Romeo Lavia, který sice zažil v letošní sezoně sestup s anglickým Southamptonem, sám ale mezi svými spoluhráči výrazně vyčníval a odměnou by mu měl být letní přesun do jednoho z týmů velké šestky Premier League. Lavia se ale bohužel zranil a z nominace vypadl.

Mezi hlavní postavy výběru Jackyho Mathijssena tak budou stoper Zeno Debast, záložník Charles De Ketelaere a především ofenzivní univerzál Lois Openda. Třiadvacetiletý útočník či křídelník začal v Bruggách, tam se ale příliš neprosadil a dva roky strávil na hostování v nizozemském Vitesse. Během nich zaznamenal 29 ligových branek a v roce 2022 se stěhoval do Ligue 1.

A do ní vlétl jako velká voda. V dresu RC Lens nastoupil ke všem 38 zápasům, nastřílel v nich hned 21 gólů a dotáhl svůj tým k velkému úspěchu v podobě druhého místa v tabulce. Openda byl čtvrtým nejlepším střelcem ligy a hlavně jeho zásluhou Lens do poslední chvíle nahánělo mistrovské PSG, za kterým nakonec zaostalo jen o bod.

V reprezentační jednadvacítce má úctyhodnou bilanci 13 zásahů v 15 zápasech, dvakrát se prosadil už i v áčku, kde si zatím zahrál devětkrát. Nevysokého fotbalistu zdobí především rychlost a precizní driblink na malém prostoru. Většinou ho to táhne spíše k levé postranní čáře, odkud následně atakuje obrany soupeře a zakončuje "henryovským" stylem na zadní tyč. Pokud Belgie chce na Euru uspět, bude potřebovat Opendovy góly.

Mamardashvili je připraven na posun o úroveň výše

Gruzínci nejsou žádnou fotbalovou velmocí a ruku na srdce, na mistrovství Evropy se kvalifikovali jen díky svému vlastnímu pořadatelství turnaje. To ale neznamená, že by ve svém středu neměli zajímavé fotbalisty. Tím zdaleka nejperspektivnějším je momentálně brankář Giorgi Mamardashvili.

Ten už nakoukl i do seniorské reprezentace a pakliže ještě v loňském průběhu Ligy národů UEFA se v brance pravidelně střídal se zkušeným Loriou, v letošním roce už zřejmě svého o generaci staršího kolegu setřásl a stal se jedničkou mezi třemi tyčemi.

Gólman Valencie nastoupil v letošní sezoně La Ligy ke všem 38 zápasů, inkasoval v nich 45 branek a připsal si 7 čistých kont. Svými výkony se stal jedním z hlavních důvodů, proč se hrdí netopýři dokázali udržet v nejvyšší soutěži. Sám vytáhlý 197 centimetrů vysoký brankář ale vidí svou budoucnost s o něco ambicióznějším týmem.

Už v létě by tak měl zamířit do silnějšího mužstva, zájem je o něj především z anglické Premier League, odkud se údajně mají poptávat například Chelsea či Manchester United. Tam by sice zřejmě přicházel na pozici dvojky, v minulosti už ale dokázal, že se konkurence nebojí.

A k sebevědomí má dobrý důvod. Ve Valencii na šanci čekal po příchodu v lednu 2022 jen necelý půlrok, než z branky vytlačil Nizozemce Jaspera Cillessena a zpět ho už nepustil. Troufne si i na Kepu či de Geu? Pomoci by mu mohly i výkony na Euru, kde by měl být ve všech zápasech v časté permanenci.

Nizozemce řídí kapitán van de Ven

Dalším mladíkem, který je aktuálně spojován s potenciálním přesunem do Anglie, je kapitán nizozemské jednadvacítky Micky van de Ven. Levonohý stoper je spojován se zájmem Liverpoolu, kam by mohl následovat nového sportovního ředitele Jorga Schmadtkeho. Ten si mladého Nizozemce vyhlédl už do jeho současného působiště v bundesligovém Wolfsburgu.

Sám van de Ven má evidentní ambice převyšující aktuálního zaměstnavatele. V rozhovoru připustil, že sice nevylučuje setrvání v Dolním Sasku o další sezonu, na druhou stranu mu ale námluvy s Liverpoolem lichotí a přesun ještě během letošního léta nevylučuje. U řeky Mersey by se navíc mohl učit od jednoho z nejpovolanějších, krajana Virgila van Dijka.

Dvaadvacetiletý obránce je nejkomfortnější v osobních soubojích, kde měl v německé nejvyšší soutěži úspěšnost atakující 60 %. Silný je i ve hře hlavou, kde dosahoval podobných čísel. K tomu mu ale nechybí ani rychlost, v celé Bundeslize v sezoně 2022/23 dosáhl ze všech stoperů vůbec nejvyšší maximální rychlosti. Na míči sice na první pohled může občas vypadat trochu neohrabaně, i v tomto aspektu se ale zlepšuje a při rozehrávce si dovolí čím dál více.

Ve Wolfsburgu se usadil ve tříčlenné stoperské linii na její levé straně, kde svou silnější nohou může využít vhodných úhlů pro progresivní přihrávky. Levonohých stoperů je obecně na nejvyšší úrovni jako šafránu, a tak jde o pořádně žádané zboží. Nizozemci hrají vzadu na čtyři obránce, a tak je van de Venova role oproti klubu o něco odlišná.

Kromě nesporných fotbalových kvalit má však kapitán Jong Oranje i výrazné vůdčí dovednosti. Pásku na rukávu nosil ve většině mládežnických výběrů Nizozemska. Tým s řadou náladových hvězdiček v čele s Gravenberchem, Taylorem, Brobbeym či Zirkzeem bude usměrnění potřebovat.

Pedro Neto doufá v návrat do nejlepší formy

Portugalce měl na mistrovství Evropy vést hlavně Fábio Vieira, krátce před turnajem ale musel mužstvo opustit z důvodu zranění. O to větší roli v tvorbě ofenzivních akcí by tak měl při jeho absenci převzít křídelník Pedro Neto. Ten už v Premier League působí od roku 2019, na rozdíl od výše zmíněných přestupů to ale vzal skrz přestupní stanici v podobě Wolves.

A do anglické ligy vlétl ve velkém stylu, hned ve své první sezoně se prosadil do základní sestavy a celkem si ve všech soutěžích připsal pět branek a stejný počet asistencí. V dalším ročníku se ještě zlepšil a stejnou bilanci překonal jen v samotné lize. A už se hovořilo o zájmu předních klubů.

Neto se rozhodl zůstat ve Wolverhamptonu a na jaře 2022 si vážně poranil koleno. To ho téměř na rok vyřadilo ze hry a když se ve druhé polovině letošní sezony vrátil, nebyl to ten stejný hráč jako před zraněním. V 18 ligových zápasech si připsal jedinou asistenci, kromě samotné produktivity ale výrazně zaostával i po vizuální stránce.

Dříve rychlý, sebevědomý a míč perfektně ovládající fotbalista najednou působil mnohdy ustrašeně, výrazně ubral na výbušnosti a zkrátka celkově se jevil nerozehraně. Po dlouhé absenci samozřejmě nejde o nic výjimečného a Neto by nebyl prvním fotbalistou, který se po vážném poranění kolena už nikdy nedokázal vrátit do někdejší pohody.

Souboje s mládežníky by mu však mohly pomoci nabrat zpět ztracenou sebedůvěru. Nastupovat by měl na levé straně tříčlenného útoku a svými centry zásobovat spoluhráče před brankou. Neto před zraněním by atakoval cenu pro nejlepšího hráče turnaje. Uvidíme ho v Gruzii?

Stane se Baturina chorvatským nástupcem Modriće?

Když byla výše řeč o potřebě obměny přestárlé belgické reprezentace, něco podobného v nejbližších letech čeká i Chorvaty. Ti jsou momentálně na vrcholu sil, parta kolem legendárního Luky Modriće dvakrát po sobě přivezla z mistrovství světa medaili, v Lize národů skončila druhá, zkrátka patří mezi největší fotbalové velmoci.

Jenže užší kádr chorvatského národního týmu je složen primárně ze třicátníků, samotnému kapitánovi Modrićovi je už 37 a přestože stále patří mezi elitu, dlouho už zřejmě na vrcholu nevydrží. Hledání budoucího nástupce v Chorvatsku probíhá už delší dobu, velké naděje se vkládaly do Lovro Majera, jeho rozvoj se ale v posledních letech mírně zabrzdil.

Nyní to ale konečně vypadá, že by mohl být nový hvězdný záložník na obzoru. Dvacetiletý Martin Baturina už se zařadil mezi hlavní opory Dinama Záhřeb, které dotáhl k poklidnému titulu a sám přispěl šesti góly a třinácti asistencemi, čímž se stal druhým nejproduktivnějším hráčem celé ligy.

Za mnohé hovoří i fakt, že už v takto útlém věku dostal na svá záda číslo 10 a rozehrává drtivou většinu standardních situací. Jako typická moderní "desítka" se projevuje i na hřišti, odkud udivuje fanoušky geniálními pasy i elegantními individuálními průniky.

K tomu mu dopomáhá i nadstandardní rychlost, kterou dokáže v soubojích jeden na jednoho využít. Při své nižší postavě (měří jen 172 centimetrů) je ale překvapivě odolný i v soubojích a mnohé ataky soupeřů, kterých při svém častém držení míče není málo, dokáže ustát. Jeho největší předností je ale finální řešení situací v poslední třetině hřiště. Modrić z chorvatské ligy odcházel do Tottenhamu za 22,5 milionů eur. Baturina má už nyní hodnotu podobnou a na Euru si ji může ještě navýšit.

Foto: Profimedia

Popescu musí potvrdit stomilionovou cenovku

Pro rumunský výběr platí to samé co u Gruzie, na Euro se dostal díky pořadatelství a ve svém středu nemá přehršel hvězd. Pokud vám ale klub do smlouvy zařadí výkupní klauzuli ve výši 100 milionů eur, něco už musíte umět. Právě za takovou částku si kluby mohou momentálně pořídit do svých služeb Octaviana Popesca, dvacetiletého křídelníka rumunského FCSB.

Ten už si sedm startů připsal v za seniorskou reprezentaci, kde zatím na premiérový gól čeká. Ostatně i v jednadvacítce se střelecky prosadil pouze jednou, čímž se rovnou dostáváme k nejvýraznější slabině jeho fotbalových charakteristik. Popescu je na svou nespornou technickou kvalitu příliš málo produktivní, v letošní sezoně v bezmála 3200 odehraných minutách ve všech soutěžích zavěsil pouze čtyřikrát.

Na vině přitom není nedostatek snahy. Pravonohý fotbalista, který zpravidla nastupuje přes nohu u levé postranní čáry, se ale až příliš často uchyluje k zakončení z větší vzdálenosti, které jen zřídkakdy končí úspěchem. V minulé sezoně ale v dresu FCSB zaznamenal hned deset přesných zásahů, čímž naznačil svůj potenciál. Další součástí hry, která je Popescuovi někdy vyčítána, je pak pracovitost směrem dozadu.

Zbytek jeho profilu ale rumunské fanoušky naplňuje pořádným optimismem. Popescu má skvělé vedení míče, dovolí si přejít i více protihráčů najednou. Přestože ale má občas tendence míč předržet, jeho možná největší předností je playmaking. Letos nahrál na sedm gólů a často dokáže vymyslet přihrávku, kterou by jiní fotbalisté ani nebyli schopni vymyslet, natož zrealizovat.

Veiga dotáhl k záchraně Celtu a míří do velkoklubu

Dalším fotbalistou, který si v letošním ročníku vysloužili zájem předních evropských klubů, je španělský středopolař Gabri Veiga. Ten do španělské nejvyšší soutěže nakoukl už v předchozích dvou sezonách, to ale starty sbíral jen sporadicky po minutách.

Uplynulé měsíce už se ale ve Vigu nesly pod taktovkou čerstvě jednadvacetiletého záložníka. V dresu Celty naskočil ke 36 ligovým zápasům, nastřílel v nich hned jedenáct branek a velkou měrou se podílel na udržení svého týmu mezi španělskou elitou. Když v posledním kole dvěma góly skolil mistrovskou Barcelonu a definitivně zajistil záchranu, střídal s křečemi vyčerpaný a v očích se mu objevily slzy. Sám už v té době zřejmě tušil, že jde o jeho poslední utkání v dresu svého mateřského klubu.

Po restartu La Ligy po mistrovství světa v Kataru se rozjel do fantastické formy, jen na jaře se podílel na jedenácti gólech a čím dál více bylo znát, že Celtu herně přerostl. Zájem má (jak jinak) například Chelsea, vyptávat se údajně měli i v Liverpoolu, Newcastlu či Manchesteru. Vypadá to, že další Veigova cesta povede do Anglie.

Kdo ho koupí, získá do svých řad univerzála, který ve středu hřiště zastane jakýkoliv post. Nejvíce vlastní mu je ale pozice klasické "osmičky", která se pohybuje od vápna k vápnu, přeci jen o něco více ho to ale spíše táhne směrem dopředu.

Také u Veigy je jednou z hlavních předností technika. Zajímavé je, že v průměru kompletuje jen 29 přihrávek za zápas, což je nižší číslo než u 97 % středních záložníků napříč elitními pěti ligami. O to více pak ale vyniká jeho akcelerace a driblink, do kterého se často a rád pouští. Jako ryba ve vodě se pak cítí v šestnáctce soupeře.

Ukrajince má táhnout nerozehraný Mudryk

Na jarní část sezony by Mykhailo Mudryk zřejmě nejraději zapomněl. Poté, co se v zimě stal druhým nejdražším přestupem celého fotbalového světa, se v Chelsea vůbec neprosadil, v 15 ligových zápasech se ani jednou střelecky neprosadil a v závěru sezony už příliš ani nenastupoval.

Stále jde pochopitelně o mladého fotbalistu bez výraznějších zkušeností s největšími evropskými zápasy, přesto se od hráče s cenovkou minimálně 70 milionů eur čekal okamžitý přínos, který zkrátka nepřišel. V dresu Šachtaru přitom na podzim prokazoval svůj ohromný potenciál, ve 12 zápasech v lize se přímo podílel na 13 gólech, v Lize mistrů si pak v osmi duelech připsal pět kanadských bodů.

Po jarním neúspěšném úvodu v Anglii se rozhodl pomoci ukrajinské jednadvacítce na Euru, přestože už jinak patří ke stabilním členům základní sestavy A-týmu. Sám se přihlásil, aby sobě i celému světu připomněl, o jak výjimečného fotbalistu jde. Odehrál i dva zápasy v rámci červnového reprezentačního srazu seniorského výběru, v nichž přihrál na tři góly svého týmu. Poslední duel už vzhledem k blížícímu se přesunu na Euro do 21 let vynechal a Ukrajinci se doma s Maltou natrápili.

Chyběla jim mimo jiné i Mudrykova rychlost, drzost a kreativita z levé strany hřiště. Přestože dvaadvacetiletá hvězdička nemá tak krátké vedení míče jako někteří výše zmínění, tak trochu rozevlátým stylem je schopen přejít přes vícero protihráčů najednou. Další z jeho předností je pak střela. Neobvyklá je i trajektorie jeho zakončení z větší a střední vzdálenosti, která soupeřovy brankáře často dokonale zmate.

V Rumunsku by z jeho práce měl těžit především Danylo Sikan, další melice zajímavý ofenzivní hráč. Kapitánem ukrajinské jednadvacítky pak je českým fanouškům dobře známý Maksym Talovjerov, bývalý hráč Českých Budějovic, Slavie či Liberce.

Matěj Jurásek je připraven na větší roli ve Slavii

Na úvod je potřeba říci, že nominace českého týmu je oproti původním předpokladům značně oslabená. Nejsou v ní David Jurásek, Tomáš Čvančara, David Zima, Matěj Kovář, Michal Ševčík nebo i Adam Hložek. Některé z nich vyřadilo zranění, jiné zase kontroverzní dohoda mezi reprezentačními týmy. Výběr toho nejzajímavějšího z českého kádru je tak nakonec poměrně složitý.

Mezi nejvytěžovanější hráče posledních let byli pro trenéra Suchopárka například záložníci Kaloč, Karabec či Žambůrek, jejich hvězda ale oproti dřívějším náznakům přeci jen trochu vyhasla. Vybíráme tak jiného hráče, jehož trajektorie má naopak stoupající tendenci.

Matěj Jurásek se stal jedním z objevů letošní sezony Fortuna ligy, v dresu Slavie si v 21 zápasech připsal šest branek a na dalších pět přihrál, přestože většinou nastupoval až z lavičky. Odchovanec Karviné, který ale do mládeže sešívaných přešel už v roce 2018 ve svých čtrnácti letech, následně prošel tradičními slávistickými hostovačkami ve Vlašimi i krátce zpět doma v Karviné.

Na rozdíl od většiny nadějných mladíků, kteří se ale v A-týmu nikdy neprosadí, Jurásek už nyní patří ke stabilním členům kádru. Od trenéra Trpišovského se těší čím dál větší důvěře, což u mladých hráčů nebývá zvykem. Když dostal šanci v základní sestavě, ne vždy ji dokázal využít, lépe se mu vedlo z pozice žolíka. Je dost možné, že stejnou roli mu přisoudí i kouč Suchopárek na Euru.

Přesto jde o hráče, který může být rozdílovým. Zdobí ho vytříbená levačka, tvrdá střela i schopnost přejít přes protihráče. Pracovat by měl na své slabší pravačce a potřebuje zesílit, na což má ale ve svých devatenácti letech nárok. Ze Slavie v létě odchází křídelníci Olayinka a Ewerton, a to mimo jiné i s vědomím, že Jurásek je připraven převzít více odpovědnosti.

Smith Rowe je po zranění zpět a je hladový po gólech

V loňském ročníku Premier League nasázel v dresu Arsenalu úctyhodných deset branek a vypadal nasměrován ke slávě. Letošní sezonu mu ale výrazně překazilo vleklé zranění třísla. Když se vrátil, Arsenal táhla gólová křídla Saka s Martinellim, k nim navíc dorazil podpořit boj o titul Trossard, pár důležitých gólů dal i Nelson, a tak příliš místa nezbylo. Kanonýři si navíc nemohli v přetahované s Manchesterem City dovolit riskovat a dát výraznější prostor nerozehranému hráči.

Najednou je tak budoucnost kolem jednoho z nejtalentovanějších anglických fotbalistů posledních let poměrně nejistá. Emile Smith Rowe je ale připraven hodit své neduhy za hlavu a vrátit se do nejlepší formy. Ostatně i Arsenal všechny kluby poptávající jeho služby rezolutně odmítá a o odchodu vlastního odchovance nechce nic slyšet.

Na Emirates Stadium se se Smith Rowem počítá. Mnohé napovídá už samotný fakt, že už loni v létě dostal na dres ikonickou desítku. Největší otázkou tak zůstává ne to, zda bude nastupovat, ale na jakém postu. Nejvíce toho odehrál na levé straně hřiště, ať už jeho pozici nazveme záložníkem či křídlem. Pohodlně se ale cítí i uprostřed a i o této variantě se na severu Londýna údajně poměrně vážně uvažuje.

Smith Rowe je vynikající v zakončení oběma nohama, opravdu speciální je ale hlavně v hledání prostoru mezi liniemi soupeře a následné rychlé kombinaci se svými spoluhráči, často na jeden dotek. Výhodou je jeho neustálý pohyb a neutuchající nabídka.

V mladém výběru Albionu by se měl vrátit do role, na kterou byl dříve zvyklý, tedy do role jednoho z lídrů. Zároveň ale Angličané disponují dostatkem dalších hráčů, kteří by měli být schopni jeho kvalit využít. O ofenzivu by se spolu s ním měli starat Gibbs-White či Madueke, defenzivní stálicí je Levi Colwill. Přesto se jen těžko lze ubránit dojmu, že pokud Anglie bude úspěšná, bude na tom mít lví podíl Smith Rowe.

Schade hodlá využít absence Toneyho

Největším jménem v nominaci Německa pro Euro je jednoznačně stále teprve osmnáctiletý (nebo ne?) útočník Youssoufa Moukoko. Ten v jednadvacítce odehrál pět zápasů a dal v nich hned šest gólů, dvanáctkrát se prosadil už i v Bundeslize, zahrál si už i za áčko národního týmu.

Výrazně méně známá, ale neméně zajímavá je ovšem osoba dalšího ofenzivního fotbalisty Kevina Schadeho. Jeho bilance za U21 není i moc slabší, v pěti duelech se prosadil čtyřikrát. Pro dospělý fotbal si mohl kromě Německa vybrat i Nigérii, jejíž občanství vlastní po otci. Když ale dostal ve stejnou chvíli pozvánky do obou reprezentačních výběrů, zvolil rodné Německo a připsal si za něj už dva starty včetně jedné asistence.

Na klubové úrovni vyrůstal v Chotěbuzi, v roce 2018 se ale přesunul do Freiburgu, kde také poprvé přičichl k velkému fotbalu. Debut v Bundeslize zažil ve svých devatenácti a od té doby už jen třikrát do zápasu vůbec nezasáhl, pokud byl zdravý. Do podzimu letošního ročníku ho ale nepustilo zranění břišního svalu, v Bundeslize před mistrovstvím světa stihl jen osm duelů, sedm z toho z lavičky.

O to překvapivější byla informace z ledna, kdy Schadeho získal do svých řad anglický Brentford. Nejprve šlo sice jen o hostování s opcí, velmi brzy ale bylo zveřejněno, že německý rychlík se v létě stane nejdražší posilou v historii klubu a podepíše pětiletý kontrakt. Do Premier League začal během jara nakukovat také z lavičky, od dubna už se ale prosadil do základní sestavy.

Střelecky se ale neprosadil, často nastupovat z křídla, v Brentfordu je totiž jasným útočníkem číslo jedna Ivan Toney. Ten ale dostal osmiměsíční trest za sázení, čímž se pozice na hrotu minimálně na nějakou dobu uvolnila. Je ale otázkou, jestli je zrovna Schade tím pravým adeptem na jeho zastoupení. Zdobí ho rychlost a předfinální fáze, v zakončení ale musí najít více klidu.

Gloukh by mohl být nejlepším Izraelcem historie

Český tým sice na Euru kromě čeká kromě silných výběrů Anglie a Německa i relativní fotbalový trpaslík z Izraele, nic jednoduchého ho ale rozhodně nečeká ani v posledním zápase skupiny. Izraeli nastupuje na scénu speciální generace vedená Oscarem Gloukhem.

Jednadvacítka je na finálovém turnaji teprve potřetí, v jednom z předchozích dvou případů ale těžila jen z vlastní organizace turnaje. Připsala si sice čtyři body, dokonce dokázala porazit Anglii, na postup to ale nestačilo. Při účasti v roce 2007 nezískali ani bod.

Mnohé už ale naznačila devatenáctka, která loni na Slovensku skončila na skvělém druhém místě. Už tam tým táhl tehdy teprve čerstvě osmnáctiletý Gloukh, autor tří gólů a člen ideální jedenáctky šampionátu. Izrael se díky tomu automaticky kvalifikoval i na letošní mistrovství světa dvacetiletých a na něm jeho krasojízda pokračovala. Zastavila se nakonec v semifinále na pozdějších vítězích z Uruguaye, náladu si ale pak spravil "alespoň" ziskem bronzu.

U toho už Gloukh tedy nebyl, jelikož od března patří do kádru seniorské reprezentace, kde si připsal už i gól v kvalifikaci na Euro proti Bělorusku. V posledních červnových zápasech ale dostal vždy jen zhruba půlhodinu, aby se před mistrovstvím Evropy nezatavil.

Má za sebou totiž kromě reprezentačních povinností už i poměrně náročné jaro v Salcburku, kam se přesunul v zimě z Maccabi Tel Aviv. A v mladém týmu rakouského mistra se neztratil, v Bundeslize se podílel na čtyřech trefách. Nakročeno má na velkou kariéru, na Euru bude jedním z nejmladších hráčů, Izrael bude sázet na jeho skvělý přehled a řešení situací ve finální třetině hřiště.

Bude Khéphren nejlepším Thuramem?

Starší bratr Marcus už patří ke stálicím Bundesligy i širšího reprezentačního kádru. Otec Lilian je mistrem světa i Evropy, v roce 1997 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Francie a celkem si v národním týmu připsal 142 startů, což byl až do loňského roku rekord, než ho překonal brankář Hugo Lloris.

I přes to všechno ale může být z celé rodiny nejlepší dvaadvacetiletý Khéphren. V Itálii narozený vytáhlý záložník zatím do seniorské reprezentace nakoukl jen jednou, dá se ale očekávat, že po Euru už se nastálo přesune mezi francouzskou elitu.

Fotbalově vyrůstal v Monaku, kde si poprvé zahrál i Ligu mistrů, francouzskou nejvyšší soutěž ale paradoxně nikoliv. V létě 2019 se zdarma po skončení smlouvy přestěhoval do Nice a tam si k tomuto kroku mohou aktuálně gratulovat. Po začlenění do prvního týmu v následující sezoně se ještě rozehříval, od ročníku 2020/21 už ale patří ke stabilním členům základní sestavy.

Když se ale Nice v Evropské lize potkalo se Slavií, nenaskočil ani na minutu, i proto zůstal českým fanouškům dlouhou dobu tak trochu schovaný. Jeho role v týmu se ovšem každým zápasem zvýrazňuje a v aktuální sezoně jeho kometa vylétla do výšin. V lize až na výjimky neslezl ze hřiště a ze své pozice šestky či osmičky řídil zálohu Nice.

Všimli si toho i v Liverpoolu, kde mají o Thurama eminentní zájem. Přestože zatím nejde o kompletně vybroušený diamant, potenciál v něm dřímá obrovský. Ke kontrole míče využívá své dlouhé nohy a elitní krytí, díky nimž je složité ho od balónu odstavit. V kádru Francie jsou ale na gólové příspěvky jiní, zejména Cherki, Gouiri, Adli nebo Olise, a tak se od Thurama dá čekat spíše o něco defenzivnější role.

Foto: Profimedia

Scalvini bourá zajeté pořádky italského fotbalu

Není běžné, aby v italském fotbale hráli prim mladí hráči, tím spíše pak v defenzivní linii. Aby byl náctiletý stoper jedním z prvních jmen napsaných v základní sestavě týmu aspirujícího na evropské poháry, to se opravdu podaří jen těm nejvýjimečnějším.

Giorgio Scalvini ve své mateřské Atalantě debutoval v sedmnácti, už od osmnácti ale patří neohroženě do ideální jedenáctky svého týmu. V loňské sezoně stihl celkem 18 utkání v Serii A, většinu z nich na jaře, v té letošní už odehrál 32 zápasů, nenastoupil jen při trestu za karty či drobných zdravotních problémech.

V Bergamu je nejčastěji používán na levé straně stoperské trojice, je ale schopen nastoupit na kterékoliv z těchto pozic, čtyřikrát se dokonce představil i na postu defenzivního záložníka. Jde o typického moderního obránce se zcela zvládnutou rozehrávkou, kdy se často zapojuje do budování útočných akcí svého mužstva.

Zadák vysoký 194 centimetrů je platný i při standardních situacích, vyhrává většinu hlavičkových soubojů. S čím naopak může mít občas problémy, to jsou situace, kdy se nechá vylákat se svým útočníkem ze své defenzivní linie a následně jde dlouhý balón za něj. Scalvini působí leckdy mírně neohrabaně při rychlých změnách směru. Když pak ale své dlouhé nohy natáhne, je schopen ztrátu na soupeře dohnat.

Na Euru bude mít za úkol řídit pravděpodobně čtyřčlennou obranu a bude zajímavé sledovat, jak si v nezvyklé roli povede. Před sebou bude mít největší hvězdu týmu, záložníka Tonaliho. Sledovat se vyplatí i další středopolaře Mirettiho či Rovellu a křídelníka Gnonta.

Norům konečně roste i defenzivněji laděný záložník

V kádru Norska je i jedna z hlavních hvězd jarní části Fortuna ligy. Christos Zafeiris se po zimním přestupu do Slavie poměrně rychle rozkoukal a i díky zraněním dalších záložníků se brzy propracoval do základní sestavy Jindřicha Trpišovského. Na Euru by si určitě měl zahrát, i když není jisté, jestli naskočí od úvodní minuty.

Větší jistota by měla být u dalšího záložníka, který má běžně o něco defenzivnější úkoly. Sivert Mannsverk se v létě 2021 přestěhoval do Molde a v kádru norského hegemona se prakticky okamžitě stal jedním z klíčových hráčů. V sezoně 2022 (norská liga se hraje systémem jaro-podzim) už vynechal jen pět utkání, to ale ještě zaznamenal jedinou branku.

Podívejte se na přehled 21 nejprestižnějších evropských soutěží a jejich vítězů

Ne snad že by střílení gólů bylo hlavní náplní jeho práce, v posledních měsících už ale čerstvě jednadvacetiletý Mannsverk vystrkuje růžky i co do útočení. Na podzim nejprve třemi góly dotáhl Molde do základní skupiny Evropské konferenční ligy, na jaře se pak v jedenácti ligových duelech trefil rovněž už třikrát.

Stylem hry nápadně připomíná Frenkieho de Jonga. I v obležení několika soupeřů je schopen se vymotat ze zdánlivě nemožných situací, jinak ale většinou volí spíše krátké, rychlé nahrávky, které pak ve vhodný moment proloží progresivním pasem za obranu.

To dokazují i jeho datové profily od portálu Football Reference. Podle nich patří ve srovnání se svými vrstevníky na srovnatelných pozicích v evropských ligách mezi nejužší špičku v procentuální kompletaci pasů, progresivních pasech i schopnosti neztrácet míče. Neméně platný je ale i bez míče, díky skvělé poziční hře patří k nejlepším v počtu zisků balónu. V Molde zřejmě příliš dlouho nezůstane a Norsku se k ofenzivním hvězdám rodí i skvělý hráč, který bude moci příští dekádu krýt v záložní řadě záda Ødegaardovi.

Našlo Švýcarsko po letech elitního střelce v Amdounim?

Jedním z fotbalistů s vůbec nejlepší aktuální formou, kteří do Rumunsku a Gruzie cestují, je Švýcar Zeki Amdouni. V posledních čtyřech zápasech nastřílel sedm branek a na jednu další ještě nahrál. Mladý tým Basileje tím dotáhl do evropských pohárů. Roky nadvlády nad švýcarským fotbalem jsou sice pryč, momentálně dominují Young Boys, pro nově se rodící generací hráčů Basileje jde přesto o slušný úspěch, který byl navíc ještě doplněn dlouhou cestou až do semifinále Konferenční ligy.

A zatímco na podzim ještě Amdouni k lídrům nepatřil, na jaře už vzal celý tým na svá bedra. Vstřelil deset ze svých dvanácti ligových gólů, na další čtyři nahrál a ještě více zářil v Evropě. Poté, co v základní skupině se neprosadil ani jednou, ve vyřazovací části naopak pouze jednou neskóroval a celkem zavěsil sedmkrát.

Podobně klíčovou roli má i v švýcarské jednadvacítce, v kvalifikaci dal šest gólů a následně prožil doslova raketový start do kariéry v reprezentačním áčku. Debut si připsal v Lize národů proti českému národnímu týmu, to ale dostal jen posledních jedenáct minut a příliš toho nestihl. Do nominace na mistrovství světa se tak nevešel, od návratu z Kataru ale pálí ostrými.

Naskočil do všech čtyř dosavadních utkání kvalifikace na Euro 2024 a zaznamenal v nich neuvěřitelných pět přesných zásahů! Švýcaři, kteří v posledních letech slavili úspěchy především poctivou defenzivou a silným středem pole, tak možná konečně našli opravdového šutéra. Amdouni přitom není jen žádným zabijákem do vápna, nastoupit dokáže i z křídla a něco má odehráno dokonce na postu desítky.

Švýcarské naděje se směrem k Euru U21 upínají především k Amdounimu a záložníkovi Fabianu Riederovi. V kádru mají ale i další hráče, kteří jsou z domácí soutěže zvyklí patřit ke stabilním členům základní jedenáctky. To by mohlo být i jakýmsi návodem pro české fotbalové činovníky.