Historie mistrovství Evropy ve fotbale (5.) - Euro 1976

Pátý díl o mistrovství Evropy bude pro českého fanouška příjemným počtením. V Bělehradě v roce 1976 totiž slavilo Československo. Během pokutových kopů se zrodila legenda. Antonín Panenka, brilantní technik s typickým knírem, okouzlil celý svět svojí drzou penaltou. Více v článku.

Pořadatelství – Kvalifikace
Euro 1976 – Československo

<< předchozí díl

Foto: ČTK / DPA / Karl Schnurrer

Pořadatelství získala poprvé země z komunistického bloku

Kvalifikace proběhla stejně jako před čtyřmi lety. Zúčastnilo se jí dvaatřicet fotbalových zemí, které byly rozděleny do osmi skupin po čtyřech týmech. Tento turnaj byl nakonec poslední, na kterém nastoupily pouze čtyři národní celky. Od dalšího šampionátu se měl počet účastníků zdvojnásobit.

Největším favoritem byl obhájce ze Západního Německa, který dva roky po triumfu na Euru zvítězil i na mistrovství světa 1974.

Po úspěšné kvalifikaci se poprvé v historii pořadatelství ujal národ z východního bloku, konkrétně Jugoslávie. Turnaj se odehrál na dvou stadionech. V Záhřebu na Maksimir Stadium a na domácím stánku Crvene zvezdy Bělehrad, nazývaném stejně jako ten v Brazílii Marakana.

Zaregistrujte se a sledujte vybrané zápasy světového fotbalu

Kvalifikace ukázala několik překvapení, nejvíce bodů získal Wales a Jugoslávie

Fotbalová kvalifikace začala 1. září 1974 v Helsinkách, kde se proti sobě utkaly národní týmy Finska a Polska. Oba ve své skupině narazily na silné celky Itálie a Nizozemska. Nakonec slavili Oranjes, kteří měli stejně bodů jako Poláci, ale ve prospěch tulipánů rozhodlo lepší skóre.

Dalším postupujícím bylo Československo, které se v prvním cyklu střetlo s favorizovanými celky Anglie a Portugalska. K nim se přidal ještě Kypr, který patřil k největším outsiderům. Čechoslováci nakonec získali devět bodů a o bod za sebou nechali Anglii.

Druhá skupina svedla dohromady Wales, Maďarsko, Rakousko a Lucembursko. Favorizované maďarské mužstvo nakonec dále nepostoupilo a z prvního místa se nečekaně radoval Wales, který vybojoval nejvíce bodů ze všech celků společně s Jugoslávií.

Ta si musela poradit se Severním Irskem, Švédskem a Norskem. Nakonec celkem bez problémů šla do čtvrtfinále, když prohrála pouze jediné utkání a s náskokem čtyř bodů se dostala dál.

Pátým čtvrtfinalistou bylo Španělsko, které o něj soupeřilo s Rumunskem, Skotskem a Dánskem. Španělé s náskokem dvou bodů propluli do následující fáze, když společně se SRN ani jednou nebyli poraženi.

Západní Němci získali stejně bodů a ty jim stačily na postup, když se utkali s Řeckem, Bulharskem a Maltou. Asi největší favorit kvalifikace i následujícího turnaje nedokázal ani v jednom souboji vyhrát nad Řeckem, když oba duely skončily remízou (2:2, 1:1).

Dalším národním týmem, který proplul do čtvrtfinále, byl Sovětský svaz, který na Euru ještě nikdy nechyběl. Ve skupině ho čekalo Turecko, Irsko a Švýcarsko. Hned na úvod SSSR prohrálo s Irskem 0:3 a celkově si připsalo dvě porážky. I tak slavilo první místo.

Posledním postupujícím byla Belgie, která na minulém šampionátu brala senzační bronz. O další fázi se poprala s Východním Německem, Francií a Islandem. Zamotanou skupinu nakonec vyhráli Belgičané o jeden bod před dotírajícím NDR, které mělo výborný finiš.

Detailní informace o letošním mistrovství Evropy si prohlédněte ZDE

Čtvrtfinále nabídlo překvapivé vyřazení SSSR a kanonádu Nizozemců

Čtvrtfinále začalo třemi zápasy 24. dubna 1976. V tom prvním Jugoslávie přivítala Wales. Ten byl překvapením skupinové fáze, protože za sebou nechal favorizované Maďarsko a společně se svým čtvrtfinálovým soupeřem získal nejvíce bodů. Ostrované však v Záhřebu padli 0:2. Odveta, která se konala v Cardiffu, viděla pouze remízu 1:1. Pohádka Walesu tak skončila a Jugoslávci slavili postup a následně i pořadatelství šampionátu.

V dalším utkání Čechoslováci potkali Sovětský svaz. Ten si dělal zálusk na pátou účast, když na předchozích turnajích ani jednou nechyběl. Jenže ačkoliv byli Sověti favoritem, na hráče s lvíčkem na prsou to nestačilo. V první půli se trefil Móder a krátce po změně stran skóroval na 2:0 z přímého kopu Panenka. SSSR sice mělo šance, ty ale pochytal bezchybný Viktor. V odvetném boji v Kyjevě se tak po remíze 2:2 radoval tým Václava Ježka.

Ve čtvrtfinálovém souboji gigantů se postavila proti sobě mužstva Španělska a Západního Německa. První duel v Madridu vítěze po výsledku 1:1 nepoznal, rozhodnout tak mělo druhé střetnutí, které hostil stadion v Mnichově. SRN výhodu domácího prostředí přeneslo i na hřiště a vyhrálo 2:0, když se o výsledku rozhodlo už v první půli po brankách Hoeneße a Toppmöllera.

Poslední bitvou bylo derby mezi Nizozemskem a Belgií. Oranjes však se svými sousedy neměli slitování a v Rotterdamu jim uštědřili krutý debakl 5:0. Odveta v Bruselu se tak stala formalitou, kterou nakonec opět vyhrála zem tulipánů. Tentokrát se radovala z vítězství 2:1.

Panenkova drzá penalta přepisuje historii

Konečný turnaj mistrovství Evropy 1976 se poprvé odehrával v zemi z východního komunistického bloku. Postup kromě domácích Jugoslávců slavili Čechoslováci, Nizozemci a Západní Němci. Očekávala se repríza finále mistrovství světa 1974, v kterém se utkali Oranjes se SRN. Velké ambice měli i domácí, kteří chtěli zamíchat predikcemi a poskládali silný tým. Se čtvrtým vzadu, Československem, nikdo nepočítal.

V prvním semifinále šel největší outsider na Nizozemce, za které válel Johan Cruijff a tulipány předváděly v té době možná nejlepší fotbal na světě. Byly tedy jasným favoritem. Jenže Čechoslováky podcenily, navíc měly vnitřní spory s trenérem Knobelem, takže do bitvy nešly plně soustředěné. Zápas, který ovlivnila i průtrž mračen, došel po základní hrací době a remíze 1:1 do prodloužení, kde těsně před jeho koncem přišly branky Nehody a Veselého a Oranjes padli 1:3.

Druhé semifinálové utkání se konalo o den později a střetl se v něm hostitel z Jugoslávie se Západním Německem. Domácí zaskočili favorita v prvním poločase skvělou hrou a šli do zaslouženého vedení 2:0. Německému trenérovi Schönovi se vyplatilo střídání, když Heinz Flohe i Dieter Müller poslali duel do prodloužení, kde Jugoslávcům rychle docházely síly. Müller na jeho konci přidal další dva zásahy a hattrickem rozhodl o postupu do finále SRN.

Boj o třetí místo proti sobě poslal Nizozemce a Jugoslávii, která si chtěla udobřit svoje fanoušky poté, co zklamala v semifinále. Do Záhřebu jich nakonec přišlo jen necelých sedm tisíc. Tulipány měly jiné problémy. Naštvaný Cruijff po prohraném boji s Československem odletěl domů do Barcelony, navíc týmu chyběli suspendovaní hráči a jeden zraněný. Oranjes tak museli hráče donominovat.

Navzdory personálním problémům se ujali vedení zásluhou Geelse, a když ve 35. minutě zvýšili na 2:0, tak Jugoslávci vypadali na odpis. Jenže do poločasu se trefil Katalinski a domácí byli rázem polití živou vodou. Ve druhé půli nedokázali dlouho překonat vynikajícího Schrijverse. V 83. minutě se volného přímého kopu ujal Džajić a levačkou vyrovnal.

Souboj šel do dalšího prodloužení. V něm i přes převahu Jugoslávců slavili Oranjes, když Geels vstřelil svůj druhý gól v zápase. Tulipány tak braly bronz po výhře 3:2, ale zklamání stále převládalo. To se odehrávalo i v domácím táboře, když Jugoslávie před vlastním publikem ztratila obě utkání, v kterých mohla zvítězit.

Fotbalové finále bylo tady. V něm se překvapivě ocitlo Československo a favorizované Západní Německo. Už v 8. minutě vstřelil první branku za outsidery Švehlík a v 25. minutě navýšil vedení netypicky levačkou Karol Dobiaš. O tři minuty později Dieter Müller snížil, ale i zásluhou Ivo Viktora se do poločasu nic nestalo.

Po změně stran převzali otěže duelu Němci a silně utahovali šrouby. Jenže pokusy selhávaly na dobře organizované obraně nebo na skvěle chytajícím brankáři, který místy doslova čaroval. Když pak rozhodčí odpustil Československu pokutový kop, zdálo se vítězství v jeho prospěch jasnou záležitostí. Minutu před koncem se karta obrátila a sudí chybně přisoudil roh Němcům. Bonhof poslal míč do vápna, ke kterému se dostal Hölzenbein a hlavou rozvlnil síť. I poslední bitva Eura 1976 šla do prodloužení.

V něm neproběhlo nic zajímavého, takže byl čas na novinku, o které krátce před samotným finále rozhodla UEFA. Pokud bude remíza i po prodloužení, tak budou následovat poprvé v historii pokutové kopy. To se taky stalo a okamžitě se zapsaly do historie.

Střelci bezpečně proměňovali, když se ve čtvrté sérii k bílému puntíku postavil Hoeneß. Následovala prudká rána, která šla nad bránu československého brankáře.

Přišla na řadu rozhodující penalta, ke které byl určen 28letý záložník Antonín Panenka. Kníratý technik se rychle rozeběhl a vše značilo na tvrdou střelu, ale v poslední chvíli pouze míč dloubnul a poslal ho obloučkem doprostřed brány. V ten moment se spustily mistrovské oslavy. Legendární „desítka“ obletěla svět a dočkala se i řady napodobitelů, kteří ji používají dodnes. „Takhle kopne penaltu jen génius nebo šílenec,“ prohlásil slavný Pelé.

Po zápase byl Ivo Viktor zvolen nejlepším hráčem šampionátu.

Čechoslováci jako kat favoritů, který došel až na vrchol

V reprezentaci se sešla silná generace fotbalistů. Na začátku 70. let získávaly tituly kluby Spartak Trnava a Slovan Bratislava, takže je jasné, že to se odráželo i v národním týmu. V konečné nominaci bylo dokonce šestnáct Slováků.

Československo vstupovalo do kvalifikace jako outsider. Přece jen bylo vylosováno do skupiny s Kyprem, silným Portugalskem a hlavně Anglií. Když v prvním utkání hráči trenéra Ježka padli v Londýně jasně 0:3, tak mnozí to brali jako potvrzení jejich predikcí. Jenže reprezentanti se následně oklepali a už neprohráli.

Nejprve rozstříleli Kypr 4:0, když se hattrickem prosadil Panenka. Poté nadělili bůra Portugalsku. V odvetě proti Anglii vyhráli po brankách Nehody a Galise 2:1. Následně přišla remíza s Portugalskem 1:1, aby v posledním zápase porazili jednoznačně Kypr 3:0. V kvalifikaci vstřelili Čechoslováci patnáct gólů, což bylo společně s Maďarskem nejvíce ze všech celků.

Čtvrtfinále postavilo mužstvo se lvíčkem na prsou proti silnému Sovětskému svazu. Ten zatím nechyběl na žádném evropském šampionátu. První bitva, která se odehrála na Tehelném poli, však přinesla překvapení. Po půl hodině se prosadil Jozef Móder, na něj po změně stran navázal z přímého kopu Panenka. SSSR vědělo, že musí přidat, ale proti stálo brankářské umění Ivo Viktora. Duel tak skončil 2:0 pro domácí.

Odveta se odehrávala na Olympijském stadionu v Kyjevě a dorazilo na ni 76 tisíc lidí. Tým Václava Ježka se však bouřlivé atmosféry nezalekl a na konci poločasu šel do vedení zásluhou Módera. V druhém poločase dokázal vyrovnat Buryak, jenže v 82. minutě si připsal druhý zásah slovenský záložník Lokomotivy Košice a Sovětský svaz opět prohrával. Těsně před koncem sice vyrovnal obávaný střelec Blokhin, nic víc však Sověti nezvládli a remíza 2:2 katapultovala outsidery ze zemičky ve střední Evropě na závěrečný turnaj.

Postup do Jugoslávie byl obrovský úspěch a Československo se na Euro podívalo podruhé za dobu existence šampionátu.

V semifinále potkalo silné Nizozemce. Mužstvo okolo Johana Cruijffa si nepřipouštělo žádné komplikace, protože bylo obrovským favoritem.

Samotné střetnutí ovlivnila průtrž mračen a podmáčený terén vyhovoval spíše hráčům ze střední Evropy než technicky vyspělým Oranjes. V 19. minutě se rozehrával volný přímý kop, ke kterému se postavil kníratý fotbalový básník Panenka a posadil ho na hlavu kapitána Antona Ondruše a ten poslal outsidera do vedení. Čechoslováci bojovali, ale po hodině hry šel po druhé žluté kartě do sprch Pollák a Nizozemci měli přesilovku.

V 73. minutě přišel po centru ze strany ukázkový vlastenec Ondruše, československý kapitán pouze mávnul rukou a hecoval ostatní. O tři minuty později Neeskens sestřelil Nehodu a šel rovněž do sprch. Po skóre se vyrovnal i počet hráčů na hřišti. Zbytek hrací doby nepřinesl další branku a šlo se do prodloužení.

To stálo obě mužstva mnoho sil, když těsně před koncem přišel kontroverzní moment. Panenka jednoznačně fauloval Cruijffa, ale rozhodčí neposoudil zákrok jako přestupek a nechal hru běžet. Z následného protiútoku utekl Veselý a centrem do vápna našel Nehodu, který dal na 2:1.

Nizozemské protesty vyústily ve vyloučení Van Hanegema, který značnou chvíli odmítal opustit hřiště. Nervozita prostoupila celým týmem tulipánů, a když se konečně začalo hrát, tak favorité nic nevymysleli a nakonec ještě jednou inkasovali po gólu Veselého. Čechoslováci tak překvapili celý starý kontinent, když se probojovali do finále.

V něm narazili na Západní Němce. Ti vyhráli předešlé Euro, zároveň byli i úřadující mistři světa, kterým stále velel kapitán Franz Beckenbauer. Německý tým již byl v procesu přestavby, když reprezentační kariéru ukončil fenomenální útočník Gerd Müller, přesto nebylo pochyb, kdo je favoritem.

Role outsidera však celku Václava Ježka seděla a soudržný mančaft, na který pamětníci rádi vzpomínají, šel nečekaně do vedení, když se po závaru v 8. minutě prosadil Švehlík. Němci se hnali za vyrovnáním, ale proti byl Ivo Viktor, který chytal asi nejlepší zápas kariéry.

Ve 25. minutě přišla standardní situace, kterou odvracel Beckenbauer jen ke Karolu Dobiašovi. Pravonohý záložník vystřelil nečekaně levou a míč skončil za zády gólmana Maiera. Po šanci Masného, který jen těsně minul bránu, se začala německá mašina rozjíždět. Z následující akce snížil Müller a reprezentace Helmuta Schöna Čechoslováky zatlačila na jejich polovinu a vytvářela si mnoho příležitostí.

Obraz hry se neměnil ani ve druhé půli. Němci dominovali, přibývaly šance, které vychytával brankář Dukly Praha. Krátce před koncem zkusil vzít věci do svých rukou sám velký Beckenbauer, když se přímočaře vydal do vápna. Tam ho tvrdě atakoval Dobiaš, ale rozhodčí situaci jako faul neposoudil, čemuž se soupeř velmi divil, protože Der Kaiser se ze hřiště sbíral opravdu dlouho.

Krátce na to sudí přidal další minelu, když SRN chybně přisoudil roh. Ten Bonhof poslal na malé vápno, excelentní Viktor si vybral slabší chvilku, když ho míč přeletěl a hlavou ho uklidil do sítě Hölzenbein, jeden z nejmenších hráčů na hřišti. A šlo se opět do prodloužení.

To moc vzruchu nepřineslo, když za zmínku stojí jen prudká rána Loheho ze střední vzdálenosti, která prověřila pozornost československé legendy mezi tyčemi. Na druhé straně přišel přímý kop Panenky, který vychytal Maier.

Na řadu tak poprvé v historii přišel penaltový rozstřel. Na ten se tým Václava Ježka a Jozefa Vengloše připravoval již před šampionátem. Němci naopak s touto variantou vůbec nepočítali.

Reprezentanti obou celků však stoprocentně proměňovali. Poprvé fanouškům zatrnulo, když se k bílému puntíku postavil Anton Ondruš. Kapitán ukázal velké sebevědomí, když si na rozběh nechal pouhé dva kroky. Tvrdou placírkou k levé tyči však předvedl, že obavy byly zbytečné. Když ve čtvrté sérii přestřelil Hoeneß, tak celý fotbalový svět upíral svůj pohled na záložníka Antonína Panenku.

Ten kopl penaltu legendárním dloubákem a Čechoslováci mohli slavit. Záložník Bohemians se přiznal, že byl už předem rozhodnutý, co udělá, pokud by duel dospěl k rozstřelu. A to i přes zákaz trenéra, který mu slíbil, že ho pak nepustí do hotelu.

Ivo Viktor si následně převzal cenu pro nejlepšího hráče turnaje. Reprezentanti si povyměňovali dresy se soupeřem a mnozí si šli pro medaile paradoxně v úboru Němců. Když kapitán Anton Ondruš zvedal nad hlavu pohár pro mistra Evropy, tak měl na sobě německé tričko s dlouhým rukávem a číslem 5, který během střetnutí měl na sobě Franz Beckenbauer. Ten pouze smutně tleskal československému zázraku.

Na sestřih finálového zápasu se podívejte níže: