Historie mistrovství Evropy ve fotbale (3.) - Euro 1968

A máme tu třetí díl našeho seriálu o mistrovství Evropy ve fotbale. Předchozí díl byl o Euru ve fašistickém Španělsku, které Španělé vyhráli. Nyní se podíváme do Itálie, která pořádala Euro 1968.

Pořadatelství a změny – Kvalifikace
Euro 1968 – Československo

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: Profimedia

Pořadatelem je Itálie, rozšíření a změna kvalifikace

Další evropský šampionát se dočkal drobného rozšíření, když se do jeho kvalifikace zapojilo už 31 týmů. To, co zásadně odlišovalo ostatní dva šampionáty, byla nová forma kvalifikace.

Původní model, který byl situován jako vyřazovací turnaj, byl přepracován do podobného stylu, který známe dnes. Kvalifikace byla rozlosována do osmi skupin, v sedmi byly čtyři týmy a v jedné skupině tři. Soupeři se utkali systémem každý s každým doma a venku. Vítězové jednotlivých skupin se dostali do čtvrtfinále, v kterém bojovali o závěrečný turnaj, do kterého se, stejně jako v minulých letech, probojovali pouze čtyři nejlepší.

O pořadatelství se přihlásila Itálie, jejíž fotbal nabýval na důležitosti a věhlasu. V Poháru mistrů evropských zemí na začátku 60. let vyhrál dvakrát Inter Milán a jeden titul si připsal i městský rival z AC Milán. A právě opory milánských týmů byly kostrou italské reprezentace.

Zmiňovaná 60. léta byla ve znamení změn ve společnosti. V USA vzniklo hnutí hippies, které bylo jedním z hybatelů odporu proti válkám. Ve druhé polovině 60. let se v celém západním světě odehrávaly demonstrace proti válce ve Vietnamu. Samozřejmě i u nás proběhly změny, kdy se poměrně uvolnil režim. Jak všichni víme, byl to jen klid před bouří.

Zaregistrujte se a sledujte vybrané zápasy světového fotbalu

Z kvalifikačních skupin byla nejsuverénnější Itálie, Španělsko v problémech

Osm skupin a jen jeden mohl postoupit. Do první skupiny bylo nalosováno Španělsko, Československo, Irsko a Turecko. Španělé jako obhájci titulu nepředváděli žádnou velkou jízdu a na paty jim ve skupině šlapalo Československo. Nakonec Španělsko proplulo do čtvrtfinále o pouhý bod, když se rozhodovalo v posledních kolech skupiny.

Španělé se ve čtvrtfinále utkali s Anglií, která ve své skupině narazila na svoje sousedy ze Skotska, Walesu a Severního Irska. Anglie jako úřadující mistr světa z roku 1966 postoupila o pouhý bod před Skotskem. Severní Irsko, v jehož dresu se proháněl i legendární George Best, skončilo na posledním místě se třemi body.

Ze druhé skupiny postoupilo celkem suverénně Bulharsko. Ve skupině se utkalo s Portugalskem, Švédskem a Norskem. Portugalci v čele s Eusébiem skončili druzí vinou proher s Bulharskem (0:1) a Švédskem (1:2), takže jeden z favoritů se na turnaj opět nepodíval. Bulhaři se utkali se silnou Itálií.

Italové byli rozlosováni do skupiny s Rumunskem, Švýcarskem a Kyprem. Připsali si remízu pouze ve Švýcarsku, jinak slavili samá vítězství a s jedenácti body (dříve se dávaly za vítězství pouze dva body) postoupila Itálie do čtvrtfinále.

Dalším suverénem kvalifikačních skupin byl Sovětský svaz, který se ve skupině potkal s Řeckem, Rakouskem a Finskem. V předposledním zápase Sověti překvapivě padli, když prohráli 0:1 s Rakouskem, to jim však nezabránilo opanovat skupinu. Sovětský svaz narazil ve čtvrtfinále na Maďarsko.

Maďaři měli skupinu s Nizozemskem, Dánskem a Východními Němci. Až v posledním zápase Maďarsko prohrálo s Východním Německem (0:1), dále si připsalo remízu s Nizozemskem (2:2), všechna zbývající utkání Maďaři vyhráli.

V pouze tříčlenné kvalifikační skupině si to rozdaly reprezentace Jugoslávie, SRN a Albánie. Nakonec se z postupu radovala Jugoslávie, když SRN v posledním zápase selhalo na půdě Albánie a přivezlo si pouhou remízu 0:0. SRN tak s legendárním Beckenbauerem nebo Müllerem na šampionát nepostoupilo.

Jugoslávii čekala ve čtvrtfinále Francie. Ta měla nalosovanou skupinu s Belgií, Polskem a Lucemburskem. Nakonec Francie postoupila s devíti body, kdy pouze nevyzrála na Belgii, s kterou prohrála 1:2 a v odvetném utkání remizovala 1:1.

Čtvrtfinále přineslo bitvy gigantů, kdo se probojoval na šampionát?

První čtvrtfinále bylo bitvou gigantů, v které se 3. dubna 1968 utkala Anglie se Španělskem. Utkání ve Wembley sledovalo sto tisíc diváků, kteří byli svědky vítězství 1:0, když jediný gól zápasu vstřelil v 84. minutě Bobby Charlton, legenda anglického fotbalu.

Odvetu v Madridu na Santiago Bernabéu sledovalo dokonce sto dvacet tisíc diváků, avšak pouze přihlíželi prohře Španělů, kteří tak i doma s Angličany padli, tentokrát 1:2.

Už 6. dubna 1968 šly do boje další dvě čtvrtfinálové dvojice. Francie a Jugoslávie a Bulharsko s Itálií.

Francouzi pouze remizovali s Jugoslávií 1:1, aby se rozjeli zabojovat o postup do Bělehradu. Tam je však čekalo kruté vystřízlivění. Jugoslávci je smetli 5:1 a na finálový šampionát se Francie opět nepodívala.

V souběžně hraném čtvrtfinále Bulhaři porazili Italy 3:2. V odvetném utkání se začala psát historie jedné legendy mezi tyčemi. Zatímco v Sofii byl v brance brankář Albertosi, tak v Neapoli se do branky postavil Dino Zoff. Itálie vyhrála 2:0 a postoupila, když zásluhu na tom měl i nový brankář squadry azzurry.

Poslední čtvrtfinálová dvojice byla mezi Maďarskem a Sovětským svazem. V Budapešti se konalo překvapení, když Maďarsko zvítězilo 2:0 a vybudovalo si skvělou pozici do odvety. V Moskvě však Maďaři padli 0:3 a Sověti si zajistili další postup na finálový turnaj. Od jeho založení na něm nechyběli ani jednou.

Evropský šampionát přináší obrovskou kontroverzi, o finále rozhodl hod mincí

Mistrovství Evropy 1968 se odehrálo v Itálii. A pořadatelská země přivítala opravdu silné týmy – Anglii, Itálii, Jugoslávii a SSSR. Všechna mužstva měla ambice na vítězství. Výhodu měla Itálie, kterou mohutně povzbuzovali domácí fanoušci.

Tento šampionát vstoupil do dějin díky semifinále Itálie proti Sovětskému svazu. To se odehrálo 5. června 1968 od 18:00. Před zápasem brankář Pšeničnikov viditelně nervóznímu Dinovi Zoffovi popřál štěstí. Ani nevěděl, jak moc bude mít štěstí vliv na postup do finále. Už v úvodní minutě utkání se zranil Rivera, v té době se ještě nestřídalo, takže Italové hráli de facto v oslabení, protože kulhající Rivera se nedal počítat jako plnohodnotný hráč.

Zápas sice přinesl řadu šancí, ale branku žádný z týmů vstřelit nedokázal. Italové se obávali, že proti silnému soupeři ze Sovětského svazu odpadnou fyzicky, to se nakonec nestalo a Italové byli po celý zápas vyrovnaným soupeřem. Branky nepřineslo ani prodloužení a o vítězi rozhodoval hod mincí, protože v té době nebyly zavedeny pokutové kopy.

O tom, jak probíhal tento hod mincí, existuje několik verzí. Legenda praví, že první hod mincí se nepovedl a mince se zatoulala někam do sprch. Při druhém pokusu slavila Itálie. Když se mince ve sprchách později našla, tak podle ní by do finále šel Sovětský svaz.

Druhá verze, možná pravděpodobnější, říká, že při setkání dvou kapitánů v kabině se rozhodčí anglicky ptal kapitána sovětského týmu, jakou stranu chce a ten nerozuměl, tak mlčel. Když se otočil na Facchettiho, ten rychle odpověděl orel a po úspěšném hodu mincí Italové slavili kontroverzní postup do finále.

V druhém semifinále se utkali Angličané s Jugoslávií. Anglie přijela plná sebevědomí a po vítězném tažení na mistrovství světa z roku 1966 si brousila zuby i na evropský šampionát. Semifinále moc krásy nepobralo. Na obou stranách byla vidět řada hrubých zákroků (za některé by se dnes bez váhání vylučovalo). Při jedné z ojedinělých akcí se v 87. minutě prosadil jugoslávský Džajić a poslal Jugoslávii opět do finále. V závěru utkání se jako první hráč v historii evropských šampionátů nechal vyloučit anglický Alan Mullery, když oplácel po faulu na svoji osobu.

O třetí místo si to tak rozdali Angličané a Sovětský svaz. Anglie navzdory velkému zklamání zmobilizovala síly a Sovětský svaz jednoznačně přehrála. Vítězstvím 2:0 si připsala první medaili na mistrovství Evropy.

Finále se hrálo v Římě 8. června 1968 a domácí Italové se postavili Jugoslávcům. Italům chyběl v sestavě nejen Rivera, ale i Mazzola, další ofenzivní eso domácích. V samotném zápase byli lepší Jugoslávci, kteří se ve 39. minutě ujali vedení. I přes svoji převahu Jugoslávci pálili šance, když v 80. minutě přišel trest. Domenghini z přímého kopu vyrovnal. Zápas šel opět za stavu 1:1 do prodloužení. V něm branka nepadla a finále se opakovalo.

O dva dny později přišel opakovaný finálový zápas. V něm italský trenér Valcareggi udělal pět změn a proti Jugoslávcům vyběhla čerstvější sestava. Jugoslávci měli užší kádr a navíc ještě před zápasem musel odstoupit Petković, který platil za jednoho z jejich klíčových hráčů. Italové pak diktovali tempo hry, a když ve 12. minutě hry dal první branku Riva, jeho soupeř jakoby padl do psychické i fyzické únavy. Když pak přidal po půl hodině hry parádní trefu Anastasi, tak bylo de facto hotovo. Ojedinělé šance Jugoslávců pochytal skvělý Dino Zoff a Italové slavili první titul mistrů Evropy.

Československo na Euro 1968 těsně neprošlo skrz kvalifikaci

Čechoslováci pod trenérem Jozefem Markem přebudovávali tým, v kterém se dostal do branky legendární Ivo Viktor. Tým kolem Veselého, Masného, Táborského a Kvašňáka měl zálusk na postup.

V prvních třech zápasech se týmu s lvíčkem na prsou vedlo velmi dobře. Těžká skupina s obhájci titulu ze Španělska, Tureckem a Irskem vypadala náročně, ale Čechoslováci úvodní tři duely vyhráli, když Irsko porazili v Dublinu 2:0. Doma si hravě poradili s Tureckem 3:0, aby pak v Edenu zvítězili nad úřadujícími šampiony ze Španělska 1:0.

Skvěle rozehraná kvalifikace a naděje na postup se bohužel následně začaly hroutit. V Madridu proti Španělsku svěřenci trenéra Marka podlehli 1:2. Španělé ale měli dohráno a Čechoslováci ztráceli dva body. Všechno měli ve svých rukou.

Remíza s Tureckem 0:0 je dostala pod tlak, doma s Irskem proto museli vyhrát. Utkání bylo vyrovnané a branky padaly až ve druhé polovině, když si Dempsey vstřelil vlastní gól v 58. minutě. V té době Čechoslováci postupovali na úkor Španělska. Stačilo jen udržet vedení. Bohužel už za pět minut srovnal Treacy a v 86. minutě dokonal zkázu O’Connor.

Čechoslováci se tak museli spokojit s dalším neúspěchem.

Na sestřih všech branek včetně kvalifikace se podívejte níže: