Historie mistrovství Evropy ve fotbale (1.) - Euro 1960

Letošní rok bude plný neobyčejných sportovních akcí. Jednou z nich bude i fotbalové Euro, které si užije i česká reprezentace. V naší redakci jsme se rozhodli vydat seriál o historii mistrovství Evropy ve fotbale. Začínáme prvním Eurem, které se konalo v roce 1960 a co všechno mu předcházelo.

Prvotní návrhy – Založení UEFA
Kvalifikace – Euro 1960 – Československo

následující díl >>

Foto: Profimedia

Prvotní návrhy na založení evropského šampionátu

Je s podivem, že první Euro se odehrálo až v roce 1960. Například počátky Copa América se datují až do roku 1914. Samotná federace FIFA byla založena dokonce v roce 1904 a první mistrovství světa ve fotbale se odehrálo v roce 1930. Abychom nebyli k Evropě příliš kritičtí, musíme uznat, že dopady obou světových válek na Evropu byly drtivé a fotbal musel ustoupit do pozadí.

První myšlenku na uskutečnění Evropského poháru národů měl člen vedení FIFA Henri Delaunay už v roce 1927, ale nesetkal se s kladným přijetím. Myšlenka uzrála až po druhé světové válce, kdy se celý svět a hlavně Evropa stále vzpamatovávaly z hrůz, které páchalo nacistické Německo.

Zaregistrujte se a sledujte vybrané zápasy světového fotbalu

Založení UEFA a Poháru mistrů evropských zemí

Dne 15. června 1954 byla v Basileji založena organizace UEFA (Union of European Football Associations). V té se stal generálním sekretářem Henri Delaunay, takže není divu, že myšlenka na evropský šampionát byla opět na stole. Cesta k vysněnému šampionátu však byla ještě trnitá.

Evropa se v padesátých letech stále vypořádávala s následky války a musela se adaptovat i na nové pořádky a rozdělení politických sil. Ve stejném směru se musel adaptovat i fotbal. Dalším problémem bylo úmrtí hlavního iniciátora Henriho Delaunaye. UEFA tak přesunula pozornost jinam, na klubový fotbal.

Klubový fotbal se totiž rozjížděl a vzrůstala jeho popularita. Organizace tak oslovila kluby po celé Evropě s myšlenkou uspořádání evropského turnaje mezi mistry jednotlivých zemí. Přes 90 % klubů s myšlenkou souhlasilo, a tak vznikl Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce dnešní Ligy mistrů.

Nebývalý úspěch turnaje odehrávající se v sezóně 1955/56 přilákal řadu fanoušků zpátky do hledišť, když finále mezi Realem Madrid a Stade de Reims vidělo v Parku princů skoro 40 tisíc diváků.

Zájem o fotbal v tomto turnaji prošlapal cestičku k evropskému šampionátu národů. Generálním sekretářem UEFA se po úmrtí Delaunaye stal jeho syn Pierre, který chtěl pokračovat v jeho odkazu, takže nic nebránilo uskutečnění. V roce 1958 padlo rozhodnutí o uskutečnění evropského turnaje, který se bude stejně jako mistrovství světa ve fotbale konat jednou za čtyři roky.

Kvalifikace prvního Eura a první kontroverze

Po rozhodnutí o uskutečnění turnaje se rozjela kvalifikace, které se zúčastnilo celkově 17 celků. Jako pořadatelská země byla zvolena Francie. Hned úvod přinesl obrovskou kontroverzi, když se turnaje odmítly účastnit velké národy evropského fotbalu Anglie, Itálie a Západní Německo, protože nevěřily v úspěch tohoto projektu.

Systém kvalifikace byl odlišný od dnešního. Kromě ní se v průběhu konalo ještě předkolo, v kterém se utkalo Československo s Irskem.

V kvalifikačním cyklu byly rozlosovány týmy ve vyřazovacím turnaji systémem doma-venku. Prvním utkáním prvního kola kvalifikace bylo utkání SSSR proti Maďarsku, které se odehrálo 28. září 1958. Fotbalisté SSSR v té době byli fotbaloví olympijští šampioni z LOH 1956, takže měli opravdu silný tým.

V dalším vyřazovacím kole, které mělo rozhodnout o bytí a nebytí na závěrečném turnaji, se fanoušci těšili na utkání Španělska se SSSR. Prvním ročníkům Poháru mistrů evropských zemí dominoval Real Madrid, takže není divu, že i reprezentace Španělska byla považována za aspiranta na postup na finálový šampionát a zisk prvního evropského poháru. Zde ale opět nelibě zakročila politika.

Diktátor Francisco Franco si nechal zavolat španělské funkcionáře a po jednáních v jeho sídle El Pardo přišli funkcionáři s nečekaným stanoviskem. Španělští fotbalisté dostali zakázáno utkat se se Sovětským svazem. Právě SSSR totiž v té době nejvíce podporovalo Francovu opozici, takže se mu krajně nezamlouval jakýkoliv zápas se Sověty, v kterých viděl hrozbu pro svůj režim.

Sověti tedy postupují na závěrečný turnaj bez boje. Na něj se nakonec probojovaly čtyři týmy, SSSR, Francie, Jugoslávie a Československo.

První Euro je tady. Francie vítá účastníky

Jak bylo psáno výše, tak na závěrečný turnaj se kvalifikovaly čtyři národní celky. Zajímavostí je, že tři z nich byly z tzv. východního bloku, v kterém panoval poměrně tuhý komunismus. Pro všechny tři země byla návštěva Francie opravdu výjimečná, protože mnozí z jejich hráčů cestovali vůbec poprvé na Západ.

Semifinále, finále a utkání o třetí místo se hrála už jen na jeden zápas. První utkání proběhlo 6. července 1960 ve 20:00, v kterém domácí Francie vyzvala Jugoslávii. Domácí Francie postrádala super střelce Justa Fontaina, který se zranil krátce před šampionátem, ale vypadalo to, že si bez něj poradí. V 75. minutě vedla Francie 4:2, ale náhle její hra zkolabovala, když inkasovala tři branky během čtyř minut. Francie tak padla 4:5 a musela se spokojit s bojem o třetí místo, Jugoslávie se naopak těšila na finále.

Druhé semifinále začalo o půl hodiny později, ve 20:30. V něm se SSSR utkalo s Československem. Utkání bylo celkem jasné a Čechoslováci padli 0:3.

Boj o třetí místo proti sobě poslal Československo a Francii. Francie padla 0:2 a první cenný kov brali nečekaně Čechoslováci.

Finále mezi Sovětským svazem a Jugoslávií se konalo 10. července 1960 od 21:30 a zápas měl zvláštní náboj. Když v roce 1952 vyřadila Jugoslávie Sověty na olympiádě v Helsinkách v opakovaném prvním kole, tak sovětský tým včetně trenéra měl od Stalina zakázáno reprezentovat a hráči byli propuštěni ze svých klubů. O čtyři roky později se tyto dva týmy potkaly ve finále další olympiády, kde tentokrát byl úspěšnější Sovětský svaz. Obrovský politický tlak na Sověty však visel ve vzduchu stále. To samé přineslo i první finále Eura.

Utkání přineslo branku až ke konci poločasu, když po centru z pravé strany překonal Galić hlavou legendárního brankáře Lva Yashina. Sověti vyrovnali začátkem druhé půle po dorážce Metreveliho.

Další minuty se však nesly ve znamení pálení vyložených šancí a výborných zákroků obou gólmanů, takže základní hrací doba další branky nepřinesla. Více šancí měl přece jen Sovětský svaz, který začínal být s přibývající minutáží nervózní.

Historicky první finále mistrovství Evropy šlo do prodloužení, které se neslo v podobném duchu jako předchozí minuty. Ve 114. minutě přichází centr z levé strany, na který naskakuje sovětský Viktor Ponědělnik a hlavou střílí rozhodující gól finále. Sovětský svaz vítězí 2:1 a je historicky prvním mistrem Evropy.

Československé vystoupení s příchutí bronzu

Jak bylo psáno výše, tak Československo si muselo projít i předkolem, než se dostalo do kvalifikace. V něm se utkalo s Irskem a první zápas předkola se odehrál 5. dubna 1959 v Dublinu.

V Irsku československá reprezentace podlehla 0:2 a všechny naděje se upíraly k domácímu odvetnému utkání. To se odehrálo na Tehelném poli v Bratislavě a Čechoslováci Iry přejeli 4:0. Tím si zajistili postup do další fáze.

V ní narazili na Dánsko. V tomto dvojutkání se opět ukázala síla Čechoslováků v domácím prostředí. V Kodani totiž tým Rudolfa Vytlačila remizoval 2:2, aby pak v Brně deklasoval Dány 5:1.

Čechoslováci potřebovali udělat poslední krok, aby se dostali na závěrečný turnaj. V cestě jim stálo Rumunsko a opět začínali venku. V Bukurešti zápas sledovalo přes 60 tisíc diváků, kteří byli svědky prohry domácího týmu 0:2, když za Československo skóroval poprvé v kvalifikaci i Josef Masopust, jedna z největších hvězd naší historie. Odvetné domácí utkání Čechoslováci zvládli, když vyhráli poměrem 3:0 a postoupili na závěrečný turnaj.

Čechoslováci v semifinále vyzvali Sovětský svaz. Ten, jako jeden z favoritů turnaje, nepřipustil žádné překvapení a svoje komunistické vazaly přejel 3:0. Čechoslovákům tak zbyl boj o bronzové medaile, kde je čekala Francie.

Francie, jako pořadatelská země, byla rovněž jeden z favoritů. Ale fatálně selhala v semifinále s Jugoslávií, když si nechala dát během čtyř minut tři branky a prohrála 4:5.

Utkání Francie s Československem se konalo 9. července 1960 od 18:00. Vyrovnaný souboj se začal lámat až ve druhé půli, když v 58. minutě skóroval Bubník a v 88. minutě přidal druhý gól Pavlovič. Čechoslováci tak získali hned na prvním turnaji bronz, což byl nevídaný úspěch.