Souhrn podzimu Slavie: liga, poháry i nejlepší hráč a posila

Slavia má za sebou náročný fotbalový podzim, ve kterém zápolila na třech frontách. V pohárech se ji dařilo skvěle, v lize je zatím druhá. Konkrétnější rozbor celého účinkování Sešívaných v první polovině sezony nabízíme v článku, stejně jako bilanci vybraných jednotlivců a hodnocení letních posil.

Liga – Evropské poháry – MOL Cup
Hodnocení hráčů – Hodnocení posil

Foto: Vlastimil Vacek / Právo / Profimedia

Souhrn podzimu Slavie v sezoně 2023/24 v lize i evropských pohárech

Sešívaní vstupovali do sezony plní očekávání, loňský ročník se jim totiž nepovedl. Podruhé v řadě v závěru jara ztratili boj o titul, navíc se jim tentokrát nedařilo ani v Evropě, a tak drobnou náplastí bylo jen vítězné tažení domácím pohárem. Po podzimu lze zhodnotit, že Slavia má situaci rozjetou dobře. V lize sice těsně zaostává za vedoucí Spartou, ve zbylých dvou soutěžích ale slavila úspěchy.

Získejte bonus a vsaďte si na zápasy Slavie

Slavia v lize ztrácí na Spartu, po dlouhé době padla doma

V posledních dvou sezonách Slavia bojovala o ligový titul až do posledních kol nadstavby, v obou případech ji ale zbyly jen oči pro pláč. Dvouleté čekání na nejcennější vavřín na domácí scéně je na její poměry posledních let docela dlouhé, a tak byl cíl před startem nového ročníku Fortuna ligy jasný.

Zatímco loni například Sešívaní od úvodu až příliš často ztráceli body na hřištích soupeřů, jinak ale své soupeře často deklasovali rozdílem dvou tříd, úvodní týdny aktuální sezony nabídly zcela jiný obrázek. Červenobílí sbírali body po třech, žádné velkolepé kanonády se ale nekonaly.

Přesně tak by se dalo popsat všech pět úvodních kol soutěže, v nichž Slavia ani jednou neztratila, třikrát ale zvítězila nejtěsnějším možným rozdílem a dvakrát o dvě branky. A to k ní byl přitom los poměrně milosrdný, Hradec Králové, České Budějovice i Zlín patří do spodních pater ligové tabulky.

První zaváhání přišlo v šestém kole, kdy se ozvaly staré problémy. Tedy venkovní zápas s jasným outsiderem, neproměněné šance, soupeřův gól z ojedinělé příležitosti a následné marné dobývání jeho obrany. Byla z toho remíza v Jablonci 1:1 a mimochodem také poslední ligové vystoupení gólmana Koláře. Od té doby se do branky postavil Aleš Mandous a spolu s ním se do defenzivy Slavie vrátil klid.

Proti Karviné si Sešívaní poprvé v sezoně zastříleli, vyhráli také v Pardubicích, a tak šly do prvního derby v sezoně oba týmy srovnány na stejném bodovém zisku. Vyhrocený duel ale bohužel příliš fotbalovosti nepřinesl, nejvýraznějším momentem byly ostudná potyčka mezi kapitány Bořilem a Krejčím, situaci navíc vyeskalovali i další hráči a členové realizačních týmů.

Byla z toho nakonec remíza 1:1, která tak přinesla Slavii i první domácí ztrátu. Hned v dalším týdnu navíc přišlo další zbytečné zaváhání v Teplicích, po němž už si letenský rival vytvořil na čele tabulky mírný náskok.

V Liberci ukázala Slavia velkou vnitřní sílu, když už po osmi minutách prohrávala 0:2, nakonec si ale ze severu Čech odvezla všechny tři body za vítězství 3:2. I v dalších týdnech Sešívaní vyhrávali, herně to ale v lize žádná velká sláva nebyla. Ve 14. kole pak přišlo něco, co bylo tak trochu na spadnutí, přesto to ale asi nikdo nečekal.

Nad Plzní doma Slavia dlouho vedla, dvěma góly Jirky ze druhého poločasu ale nakonec o body přišla. V Edenu prohrála po dlouhých 539 dnech! Nešlo ale jen o samotný výsledek, celý tým působil podivně nebojovným dojmem a soupeři cestu za výhrou výrazně usnadnil. Od té doby ale jako by se cosi zlomilo.

Slavia na závěr podzimu zvládla dva domácí duely s Českými Budějovicemi a Mladou Boleslaví, ale především i dva velmi náročné zápasy na horkých půdách Sigmy a Baníku. Zvláště poslední kolo v Ostravě bylo jednou z ozdob ligového podzimu, Sešívaní brankou Bořila zvítězili 3:2 a nedovolili Spartě dostat se do většího trháku. Momentálně na svého největšího rivala ztrácejí pět bodů, mají ale zápas k dobru.

Tažení Evropskou ligou přineslo historický úspěch

Sešívaní coby úřadující český vicemistr začínali svou cestu evropskými poháry ve 3. předkole Evropské ligy. Zároveň hned od úvodu věděli, že cesta do hlavní fáze soutěže vede přes ukrajinské týmy, jako první stálo v cestě Dnipro-1, v případě postupu pak Zorya.

Hned první vystoupení Slavie na evropské scéně přineslo fanouškům naději, že by se po loňském zklamání v základní skupině Konferenční ligy mohlo opět blýskat na lepší časy. Domácí vítězství 3:0 byla zcela zaslouženým vyústěním jednostranného zápasu, který Slavia kontrolovala i v závěrečné půlhodině, kterou už dohrávala bez vyloučeného Ogbua v deseti.

K odvetě na neutrální půdu do Košic tak nemělo nic hrozit. Jenže přišlo uspokojení, odchozený první poločas, po němž Dnipro-1 vedlo a zabrnkovalo na nervy červenobílých příznivců. Uklidnění přinesl po přestávce Jurečka, remíza 1:1 tak nakonec znamenala poklidný postup a s ním spojenou jistotu pohárového podzimu.

Proti Zoryi totiž už bylo jasné, že vítěz proklouzne do Evropské ligy, zatímco na poraženého zůstane alespoň účast v Konferenční lize. Slavia opět začínala doma a opět si vypracovala nadějný náskok, i když tentokrát se nerodil tak snadno. O výhře 2:0 rozhodli až v závěrečné desetiminutovce Tijani a Masopust.

Jenže v odvetném klání, hraném tentokrát v polském Lublinu, se opakoval podobný scénář z předchozího kola. Slavia dokonce tentokrát po dvou chybách Koláře prohrávala o přestávce už o dvě branky. Po šíleném výkonu celého týmu ji nakonec klíčovou postupovou trefou spasil až v závěru střídající mladík Jurásek.

Celé působení Slavie v Evropské lize v této i minulých sezonách nabízíme ZDE

Los základních skupin EL přiřkl Slavii za soupeře slavný AS Řím a dále dva papírově slabší soupeře, moldavský Sheriff Tiraspol a švýcarské Servette. Prognózy tak českému zástupci přisuzovaly roli favorita na postup ze druhého místa.

Za ním Sešívaní vykročili rázně hned od začátku. V Ženevě sice herně až tak nedominovali, po gólech Masopusta a Ogbua si ale vítězství zkušeně pohlídali. Domácí zápas se Sheriffem pak byl jedním z vrcholů slávistického podzimu. Výhru 6:0 řídil s bilancí 2+1 Chytil, skvěle ale hrál celý tým a výsledkem bylo rekordní vítězství v historii základních skupin soutěže.

Do Říma tak Slavia jela s vedoucí pozicí v tabulce v zádech a proti italskému gigantovi mohla hrát uvolněně. Tedy to alespoň dopředu hlásila, realita ale byla poněkud jiná. Už v první minutě skóre otevřel domácí Bove, po čtvrthodině hry přidal druhý gól Lukaku a Slavia se do utkání v podstatě vůbec ani nedostala. Působila ustrašeným dojmem, jedinou větší šanci si vypracovala až v závěru a na body tak neměla šanci.

Jaký to rozdíl oproti domácí odvetě o pouhých čtrnáct dní později. V Edenu Sešívaní svému mocnému soupeři výsledek 2:0 dokonale oplatila, ještě důležitější zprávou ale byla předvedená hra. Pryč byl bojácný tým, po pažitu ve Vršovicích létali sebevědomí bojovníci, kteří Mourinhův tým jasně přehráli a po trefách Jurečky a Masopusta zaslouženě slavili a vrátili se do čela tabulky skupiny G.

V Tiraspolu v live pořadí o toto postavení na chvíli přišli, když nezvládli konec první a start druhé poloviny a prohrávali 1:2. Krásný volný přímý kop ale vytáhl Zafeiris a po faulu na Provoda v nastavení z penalty rozhodl o výhře 3:2 Tijani. Protože Římané v souběžné hraném utkání ztratili body ve Švýcarsku, Slavia věděla, že kromě už jistého postupu si v posledním kole výhrou může zajistit i první místo.

A o něm nebylo žádných pochyb. Slavia doma proti Servette předvedla poločas snů, do kabin šla za stavu 4:0 a zbytek utkání už mohla spíše v poklidu dohrát. Se ziskem 15 bodů a impozantním skóre 17:4 tak ovládla svou skupinu s dvoubodovým náskokem na AS Řím. Základní skupinu evropského poháru tak ovládla vůbec poprvé ve své historii!

V MOL Cupu měla Slavia problémy, nakonec si ale jaro zahraje

V domácím poháru stihli Sešívaní během podzimu odehrát dvě kola. V Kroměříži ve "slávistickém derby" ta domácí Hanácká příliš odporu nekladla, Trpišovského tým vyhrál i v obměněné sestavě po brankách Juráska a Chytila v poklidu 2:0.

To osmifinále v Hradci Králové už dalo týmu zabrat o poznání více. Slavia měla převahu, na těžkém terénu se ale dlouho nedokázala prosadit. Za bezbrankového stavu se tak šlo do prodloužení. I v něm měl favorit navrch, nakonec ho ale zachránila od větších nervů až dost šťastná situace.

Hlavička Wallema na podmáčeném trávníku neodskočila tak, jak si v hlavě vypočítal hradecký brankář Zadražil, míč mu tak podklouzl pod tělem až do sítě. V poslední akci zápasu ještě do otevřené svatyně zamířil van Buren a bylo z toho nakonec vítězství 2:0.

Zatímco v minulých sezonách si Sešívaní na los rozhodně stěžovat nemohli, většinou hráli doma a často ještě proti papírově o poznání slabším soupeřům, tentokrát tak dvakrát nastoupili venku, přičemž v Hradci Králové se jim nikdy nehraje snadno.

Na jaře se sice vrátí domů do Edenu, zato tam ale ke čtvrtfinálovému soupeři přijede nejtěžší možný soupeř. Derby pražských S a tedy i repríza jarního finále se na půdě Slavie odehraje 28. února. Uspějí Červenobílí i tentokrát a půjdou si pro obhajobu titulu?

Hodnocení hráčů:

Slavia má tedy za sebou poměrně povedenou první polovinu sezony. Nyní se ale pojďme podívat na to, kteří hráči se o to nejvíce zasloužili, kdo naopak zůstal za očekáváním a kdo oproti předpokladům nejvíce překvapil.

Nejlepší hráč: Oscar Dorley

Střelecky nejaktivnější byl v sešívaném dresu na podzim Václav Jurečka. Ten se ale rozjížděl velmi pomalu a formu nabral až v posledních měsících roku. Stabilitu v brance přinesl Aleš Mandous, ten ale zase pro změnu strávil jen na lavičce úvod ročníku. Za nejlepšího hráče Slavie tak vybíráme fotbalistu, který si udržel stabilní vysokou výkonnost po celý půlrok, záložníka Oscara Dorleyho.

Kapitán libérijské reprezentace nikdy nebude patřit k nejlepším střelcům ani asistentům, a tak ani nikdy nebude v takové míře opěvován. To ale na jeho přínosu pro tým vůbec nic neubírá. Oscar uprostřed pole vládne neuvěřitelným klidem na míči, ze kterého pak v předfinální fázi při přechodu do útoku těží celý zbytek týmu.

Za pozitivního stavu pro Slavii pak pomáhá kontrolovat hru, důležitou roli ale hraje i při bránění. Tradičním poznávacím znamením pak je jeho nevyčerpatelná fyzická kondice. Nedoceněný hráč, který ale patří k nejlepším v celé Fortuna lize.

Musí zabrat: Mick van Buren

Slabé výkony v úvodu sezony podával brankář Kolář, v souvislosti s ním se už ale mluví o přechodu do pozice trojky, která by se mezi tyčemi objevovat už neměla. Špatně hrál také stoper Kačaraba, ten ale nastupuje jen v případě velké personální nouze. Uvažovat by se dalo ještě o stoperu Sinyanovi, jenž po svém letném příchodu dlouho marodil a poté se do základu propracovat nestihl.

To jsou ale hráči, kteří příliš šancí od trenérského štábu nedostávají. To Mick van Buren odehrál většinu zápasů, ať už od začátku či jako žolík z lavičky. Na svém kontě sice má šest soutěžních branek, z toho pět v lize, kde se mu povedl především vstup do sezony.

Na evropské scéně, kde zasáhl do devíti z deseti utkání, ale většinou vypadal ztraceným dojmem. Jeho neortodoxní vedení míče pramenilo proti kvalitnějším soupeřům v časté ztráty, výsledkem je tak jediná gólová asistence. Pokud se chce nizozemský oblíbenec fanoušků v sestavě udržet, bude muset ke své obvyklé pracovitosti přidat i více fotbalové kvality.

Největší překvapení: Jan Bořil

Tak s tímhle chlapíkem se už na nejvyšší úrovni zkrátka vůbec nepočítalo, trápily ho chronické problémy s patou. Bývalý reprezentační obránce Jan Bořil ale dokázal, že ještě rozhodně nepatří do starého železa.

Už asi nikdy nebude patřit k neotřesitelným členům základní sestavy, kteří neslezou ze hřiště, jeho vytížení se musí dávkovat, ani herně už navíc nepatří ke klíčovým hráčům Slavie. Při nabitém programu, kdy Sešívaní bojují hned na třech frontách, je ale určitá rotace potřeba a pro Trpišovského a spol. je důležité zjištění, že s Bořilem na hřišti hra týmu netrpí.

Naopak do některých povahou spíše bojovnějších duelů, kdy Slavia na trávníku tolik nedominuje, jsou jeho herní vlastnosti stále velmi platné. Překvapivě dobře si vedl i v Evropské lize, při domácí odvetě s AS Řím patřil k nejlepším hráčům zápasu, v Tiraspolu dokonce asistoval u gólu Jurečky. Svůj podařený návrat korunoval vítěznou trefou do sítě Baníku v posledním podzimním duelu. Skóroval tak po třech letech.

Hodnocení posil:

Slavia v létě rozšířila své řady celkem o šest posil, škála úspěšnosti jejich integrace je ale poměrně široká. Kterému novicovi v týmu se dařilo nejvíce, komu naopak méně a kdo fotbalovou veřejnost překvapil?

Nejlepší posila: Mojmír Chytil

V Olomouci platil za největší hvězdu, začal se už navíc objevovat také v reprezentačním výběru. Přesto se při přesunu do Edenu tak trochu nevědělo, jestli Mojmír Chytil dokáže zaujmout místo v základní sestavě a být platným hráčem také v elitním českém klubu. Slavia sice má ve svém kádru nejlepšího střelce loňské sezony Jurečku, ten ale přeci jen není klasickou devítkou, takový fotbalista tedy v týmu chyběl.

Už ne. Čtyřiadvacetiletý forvard nasázel během podzimu deset branek, na další čtyři nahrál. Neoplývá brilantní technikou a jeho zásahy nepatří k ozdobám silvestrovských sestřihů, o to ale mnohdy dokážou být platnější. Klíčová je také jeho hra zády k bráně, kdy dokáže udržet množství těžkých míčů. V úvodu ještě někdy chodil až z lavičky, případně byl mezi prvními střídán, postupem času si ale na nároky trenérů navykl a na kondici zapracoval.

Poprvé se v novém dresu trefil hned v prvním ligovém kole proti Hradci Králové, týden nato rozhodl gólem a asistencí o výhře v Českých Budějovicích. Zářil ale především v pohárové Evropě, v základní skupině EL nasázel čtyři branky, po dvou gólech a asistenci při demolici Sheriffu 6:0 byl dokonce vyhlášen nejlepším hráčem celé soutěže.

Musí zabrat: Muhamed Tijani

Sešívaní v létě přivedli hned dva hrotové útočníky, jedním je Chytil, zatímco ten druhý se zatím příliš nechytil. Nigérijec Muhamed Tijani se blýskl na jaře v dresu Baníku Ostrava, Slavia si ho pak velmi rychle vyhlédla jako hlavní řešení opakujícího se problému s překonáváním hustých obranných bloků soupeře.

Což o to, pár světlých momentů během podzimu měl. Výraznou měrou se podepsal pod vlastní gól mladoboleslavského Poulola, který rozhodl o hubené výhře Slavie. Sám se střelecky poprvé prosadil proti svému bývalému zaměstnavateli, kdy se rovněž Sešívaní trápili a Tijaniho zásah byl tříbodový. Proměněnou penaltou v 95. minutě pak rozhodl o výhře v Tiraspolu a s ní spojené jistotě postupu do jarní fáze EL.

Jinak je to ale zatím docela těžká bída. Herní kvalitou vytáhlý útočník svým spoluhráčům často nestačí, v kombinaci jim nepomůže a problémy má také s pravidlem o ofsajdu, do něhož se až příliš často nechá vystavit. Poměrně nákladná investice se sice díky rozhodujícím gólům asi vyplatila, směrem do budoucna ale Tijani bude muset přidat.

Největší překvapení: Michal Tomič

Měl být spíše rozšířením kádru, se kterým se zase tolik nepočítalo. Však také Michal Tomič po přestupu ze Slovácka do Slavie nejprve ještě zamířil na hostování do Mladé Boleslavi. Od léta už ale patří do prvního týmu kouče Trpišovského, kde rozhodně není jen do počtu.

Celkem za první polovinu sezony zasáhl do 15 ligových duelů, čtyřikrát nastoupil v Evropské lize a dvakrát v MOL Cupu. Pravda, celých devadesát minut odehrál jen dvakrát, jinak vždy buď střídal či byl střídán. Na pravé straně zálohy vytvořil spolehlivý tandem s o něco více vytíženým Douděrou, za kterým svými výkony nikterak nezaostával.

Svůj nejlepší zápas za Slavii odehrál ve vršoviském derby na půdě Bohemians, které dokonce krásnou střelou zpoza šestnáctky rozhodl. Vítězná pak byla i jeho trefa v těžkém utkání v Olomouci. Čtyřiadvacetiletý bek či záložník si svým vzestupem dokonce vysloužil i první tři starty za slovenskou reprezentaci.